Ve dvacáté druhé epizodě se podíváme na desátou překážku na cestě k zázrakům uzdravení a osvobození. Touto překážkou jsou Dva nesprávné postoje vůči Božímu Slovu. A zároveň společně pochopíme, jak tuto překážku překonat.
K poslechu také na: Apple Podcast en Radio Public
V epizodě Dva nesprávné postoje vůči Božímu Slovu probereme následující:
Dnes se podíváme na to, co nás Ježíš učí o vyslyšení modliteb. Ježíše vysvětluje, jak souvisí vyslyšení modliteb s důvěrou v Boží Slovo. Jinými slovy jde o to, čemu věříme? Jak reagujeme na to, co nám jeho slovo říká? Jaký postoj zaujímáme vůči jeho slovům?
První nesprávný postoj vůči Božímu Slovu: “Je to sice Boží psané slova, ale není to pro mě!”
Spousta křesťanů zná alespoň minimum toho, co Bůh říká. Uznávají Bibli jako Boží Slovo a věří tomu, že v Bibli nám Bůh ukazuje svoji vůli. Ale postoj, který vůči Božímu Slovu zaujmou je často tento: “To co je tu psáno, není pro mně.“ Často nedokážou vysvětlit, proč se toto slovo na ně nevztahuje. Jen říkají: “Nemohu toto slovo přijmout, nemohu tento slib přijmout, protože není pro mě.“
Jak na to přišli? Naučili se tomu. Tato nevíra v Boží Slovo vychází ze špatného vyučování, které v minulosti přijali nebo sami nebyli dostatečně zodpovědní za to, aby si Boží sliby prostudovali. A tak vznikla nevíra v jejich srdci na základě nedostatku znalostí. Víra nemohla vzniknout, protože víra přichází pouze skrze slyšení Božího Slova. A samozřejmě nelze věřit něčemu, pokud o tom nic nevíš.
Druhý nesprávný postoj vůči Božímu Slovu: “Uvěřím, pokud to ucítím!”
Tento postoj zastává velká skupina lidí. Spousta lidí myslí tímto způsobem. Tato skupina vlastně říká: “Uvěřím tomuto požehnání, pokud to ucítím.” Tito lidé poté, co se někdo modlil za jejich uzdravení často říkají: “Uzdravení jsem nepřijal, protože jsem nic necítil.“ Nebo naopak. Něco cítí a říkají: “Přijal jsem, protože to cítím.“ Ale po hodině opět říkají: “Nepřijal jsem, protože už nic necítím.“ Tohle je nebezpečná vira. Víra plná pochybností. Víme, že skrze pochybnosti od Boha nepřijmeme. Toto najdeme v Jakubovi 1. kapitole 6. verši. Nevíra roste skrze to, že se snažím rozumem pochopit víru, důvěru Bohu. Takový člověk používá pouze svoje smysly. Vše zakládá na tom, co vidí, slyší nebo cítí. Říká si: “Ano, vím to určitě, protože to cítím.“ Ve chvíli, kdy nic necítí, pak zmizí i tato jistota.
Nevěřící Tomáš
Toto pocitovou víru můžeme nazvat Tomášovou vírou, která říká: “Uvěřím tomu, co Bůh říká, až ve chvíli kdy to uvidím nebo kdy to ucítím.“ A tento postoj měl i apoštol Tomáš. Když slyšel, že Ježíš vstal z mrtvých řekl mu jeho rozum: “To je nemožné”! A proto tomu také nevěřil. A vedle toho i prohlásil ve chvíli, kdy mu ostatní učedníci oznámili, že viděli Ježíše: “Pokud neuvidím stopu hřebu v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.” Jan 20/25. Od tohoto momentu mluvíme o “nevěřícím Tomášovi“ a tedy i o “Tomášově víře“. Toto je víra, která chce vidět a cítit. Tomáš chtěl důkaz. Důkaz, na který by si mohl sáhnout a který by mohl ucítit . Nezapomeňme ale na to, že Ježíš ho velmi důrazně napomenu:“Protože jsi mne viděl, uvěřil si. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“Jan 20/29.
Ježíš mluvil o těch, kteří nevidí, necítí a přesto věří! Pokud potřebujeme nejprve cítit a vidět, pak nikdy neobdržíme, to co je naším vlastnictvím. Buduj svoji víru na tom, co říká Boží Slovo. Pokud hledáš uzdravení, tak je třeba, aby si se obrátil jen a jen na Boží Slovo, na Boží sliby ohledně uzdravení.
Správný postoj vůči Bohu: “ Věřím slovu, protože ho vyslovil Bůh”
Správný postoj vůči Božímu slovu je následující: “Když to Bůh říká, pak je to pravda. Protože vím, že když Bůh něco slibuje, tak to i dodrží.” Bůh je takový, jakým řekl, že je. A Bůh udělá, to co slíbil. Tito lidé věří tomu, že Bůh dohlíží na to, aby dodržel to, co slíbil. Jeremiáš 1/12. Oni věří, že Bůh říká ANO ke všem svým vlastním slibům. 2. Korintským 1/20. Bůh prohlašuje: “Ano, udělám to, co jsem slíbil.”
Tito lidé vykročí ve víře směrem k Božím slibům a přivlastní si požehnání země, kterou jim Bůh slíbil za jejich vlastnictví. Jozua 1/3. Dokud nevykročíme tímto krokem víry nebudeme nikdy nic vlastnit. Velmi jasně říká Pán Jozuovi v 1. kapitole: “Každé místo, na které vkročíš,na které šlápneš ti dám.” Jinými slovy Bůh říká: “Dám ti všechno, na co došlápne tvé chodidlo.” Všimněme si, že jejich země zaslíbená k nim sama nepřišla, oni do ní museli vstoupit. A tak i my budeme vlastnit jen to na, co si troufneme šlápnout. To co si troufneme přivlastnit. Jozua mluví naprosto jasně nejen o Bohu – dárci, ale i o tom, kdo bere. Tedy příjemci. Ať je postoj našeho srdce vůči Božímu slovu takový jako byl ten Jozuův. Ať je to postoj víry.
Zopakujme si tedy dva nesprávné postoje vůči Božímu slovu versus ten jediný správný postoj
Prvním špatným postojem vůči Božímu slovu je přístup: “Věřím, ale není to pro mě.” Toto je postoj slepoty. Slepoty, která vznikla skrze neznalost Božích slibů.
Druhým špatným postojem vůči Božímu slovu je postoj: “Uvěřím jen pokud to ucítím.” Takový člověk nadřadil pocit a své smysly nad víru. Stále jen argumentuje ve svém srdci proti víře a proto také nic nepřijímá.
Poslední, třetí postoj je jediný správný. “Věřím a pokládám svojí ruku na Boží Slovo. Přijímám Boží sliby a očekávám, že Bůh dodrží, co slíbil”. Tímto postojem dává tento člověk přednost víře v Boží Slovo před svými pochybnosti a pocity.
Něco o nás:
Jsme holandskočeský manželský pár, Sander a Lenka van Lochem-Vondrušková. V Holandsku jsme spolupracovali s evangelistou Janem Zijlstra. Viděli jsme, že jeho slova doprovázely zázraky uzdravení a osvobození. V roce 2015 jsme vyměnili Holandsko za Českou republiku. Tady začínáme pracovat podobným způsobem jako Jan Zijlstra v Nizozemí.
Lenčiným posláním je vyhlašování Boží záchrany, kam vedle odpuštění hříchů patří i uzdravení a osvobození. Sander se zaměřuje na modlitbu za nemocné.
Více informací na https://deborahmission.cz/
