Ve dvacáté čtvrté epizodě se podíváme na dvanáctou překážku na cestě k zázrakům uzdravení a osvobození. Touto překážkou jsou Pochybnosti. A zároveň společně pochopíme, jak tuto překážku překonat.
K poslechu také na: Apple Podcast en Radio Public
V epizodě Pochybnosti probereme následující:
Pokud se jedná o pochybnosti, pak o nich Bible mluví naprosto jasně. Asi nejznámějším příkladem toho jak Bible mluví o pochybnostech je úryvek z Jakuba 1.kapitoly 5-8 verše: „Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať jí žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane. Je to muž nerozhodný, nestálý ve všem co činí.“
Ve výše uvedeném textu čteme, že je třeba modlit se bez pochybností. Pochybnosti totiž rozdělují naše srdce a to má za následek to, že klopýtáme. Jakub říká, že ten, kdo má pochybnosti se podobá mořské vlně, která se zmítá jednou tím a podruhé jiným směrem. Takový člověk nemůže očekávat, že od Boha něco dostane, protože si není jistý, tím co chce a tedy ani pevný, v tom co žádá.
Petrova pochybnost
Pojďme se podívat na příběh Petra. I on věděl, co je víra a co jsou pochybnosti. Tento jeho příběh najdeme v Matouši 14. kapitoly 22 až 32 verši. Tady se učedníci dostali do silné bouřky ve chvíli, kdy byly v loďce na Galilejském jezeře. Vypadalo to s nimi hodně špatně. Báli se o svůj život. Najednou uviděli v dálce Ježíše, ale nepoznali ho a mysleli, že vidí ducha. Ježíš jim řekl: „Nebojte se, to jsem já.“ Petr byl nadšený tím, že Ježíš chodí po vodě a řekl mu: “Pane, pokud jsi to Ty, tak řekni jen slovo a já vystoupím z loďky. “ Nebylo to málo, co chtěl po Ježíši. Ale Petr věřil, že když ho Ježíš vyzve, aby vystoupil z loďky, pak je i pro něj možné chodit po vodě. A stal se zázrak. Petr kráčel po vodě. Petr měl opravdovou víru a skrze tuto víru se stal zázrak toho, že byl schopen chodit po vodě. A nedělal ve své vlastní síle, protože jinak by se už u prvního kroku potopil. Ne bylo to skrze jeho vlastní víru. Víru na základě Ježíšovi výzvy: “Pojď!” A ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl “pojď” Petr vystoupil z loďky. On nevystoupil pouze z loďky, ale zároveň vstoupil do světa nadpřirozených možností.
Pozor na co se soustředíme
A potom, co se Petr soustředil na velmi silný vítr, dostal strach. Okamžitě se začal potápět. Ano kvůli tomu, že se zaměřil na okolnosti, v tomto případě silný vítr, vstoupil do jeho srdce strach. A tento strach rozdělil jeho srdce. Jeho srdce, které na základě Ježíšova slova „pojď“ se začalo plnit vírou. Vírou, která mu dala sílu k tomu, aby vystoupil z loďky a chodil po vodě. Ve chvíli, kdy se zaměřil na okolnosti k jeho víře přibyla i pochybnost. Pochybnost v jeho srdci rostla až překonala víru. A tato pochybnost – semínko nedůvěry Ježíši – způsobila, že se Petr začal potápět.
Pochybnosti vnitřně rozdělují člověka
Pokud věříš a máš přitom i pochybnosti, pak dříve nebo později tyto pochybnosti rozdělí Tvé srdce a začneš váhat. Pokud setrváváme v této pochybnosti, pak vznikne v našem srdci nejistota. Tato nejistota nám sebere pevné přesvědčení důvěry v Ježíše. Nedostatek důvěry v Jeho slib způsobí, že se začneme potápět stejně jako Petr. V našem případě ne ve vodě, ale určitě v nejistotě. Jsme stále jako na vážkách. Plní pochybností bez jasného přesvědčení, bez jasného směru a vidiny řešení.
Pochybnost útočí na naši víru
Pochybnost totiž útočí na naši víru. Jakmile se usídlí v naší mysli a my ji příjmeme jako přesvědčení, pak zaútočí na naši důvěru v Ježíšův slib. Skrze setrvávající pochybnost se víra zmenšuje. Pochybnost nás totiž vede k tomu, že se stejně jako Petr stále díváme na rozbouřené moře, místo toho abychom svůj zrak opět nasměrovali na Ježíše. Na to, co nám Ježíš slíbil.
Často jsme pevně rozhodnutí na základě toho, co nám Ježíš řekl a vykročíme v tom, čemu důvěřujeme. Stejně tak jako Petr, když ho Ježíš vyzval k tomu, aby vyšel z loďky, jeho výzvu přijal. Když ji přijal, tak okamžitě začala růst víra v jeho srdci. Víra mu dala odvahu vykročit z loďky. Ano, Petr chodil po vodě do té chvíle než jeho oči opustili Ježíše. Petrův zrak byl uchvácen rozbouřeným mořem a burácející větrem. Jeho srdce opanoval strach a tento strach způsobil, že se Petr začal potápět. Na začátku tohoto strachu byla pochybnost. Ježíš se ho později ptal: „Proč jsi pochyboval? „
Ať jsou naše oči k plně zaměřeny na Ježíše
I my stejně jako Petr se musíme dívat na Ježíše, tak abychom mohli udělat první krok na cestě k zázraku. Ale potom je potřeba během celého procesu se stále dívat na Ježíše. I my jsme stejně jako Petr přijali Boží slovo, abychom vstoupili do světa nemožného. At už chodíme po moři jako Petr nebo příjmeme zázrak uzdravení. Zázrak je něco, co je v našich očích nemožné, ale co se stává naší možností pokud poslechneme, to co nám Ježíš říká. A potom, co nám Ježíš řekne, co máme udělat, začneme jednat podle Jeho slov.
Jednání v důvěře v Ježíše
Abychom mohli v důvěře na základě Ježíšova slova jednat, musíme nejprve jeho slib pevně uložit do našeho srdce. Poté musíme plnit naše srdce Ježíšovým slibem. V tu chvíli se totiž naše srdce začne naplňovat vírou. Nyní je třeba, abychom si uvědomili, si tento slib musíme udržet v našem srdci a ubránit jej proti pochybnosti, které budou přicházet skrze naše smysly a mysl. Tím více je třeba, abychom tento Ježíšův slib v našem srdci pevně objali. Naše srdce musí být plné sílící víry. Důvěrou v osobu Ježíše Krista, v Jeho Slovo. On není pouze začátkem naší víry, ale i tím, kdo přivede naši víru do zdárného konce. Petr neměl víru sám v sebe. Petr věřil Ježíši. Petr věřil Ježíši, že mu pomůže chodit po vodě. Když uslyšel Ježíše a jeho povel “pojď”, přesvědčilo jej to, že i pro něj je možné chodit po vodě. A Petr i jednal na základě tohoto přesvědčení, vystoupil z loďky. Ale ve chvíli, kdy Petr dopustil, aby pochybnost odvrátila jeho oči od Ježíše začal v jeho srdci růst strach. Tento strach způsobil, že se Petr začal potápět. Ano, pokud dopustíme, aby naše smysly odvedli naši pozornost od Ježíše, pak se dřív nebo později začneme potápět v pochybnostech.
Pevná jistota Ježíše pouze když se na něj dívám
Ve chvíli, kdy se díváme na Ježíše a nasloucháme jeho slovu máme možnost rozhodnout se jim věřit nebo ne. Když se rozhodneme věřit Jeho slovům, jeho slibům, tj. pochopíme, že Ježíš chce, dokáže a učiní, co slíbil. Pak začne růst v našem srdci vira. Tato víra projde zkouškou, protože dřív nebo později se dostaneme do konfliktu to s našimi smysly. Dříve nebo později přijde pochybnost. Uvědomme si to. To proto, abychom nebyli překvapeni až se pochybnosti dostaví. Nad těmito pochybnostmi zvítězíme pouze tehdy, když se budeme neochvějně dívat na Ježíše, tím že si připomeneme Jeho slib. Slib, který jsme jasně slyšeli a přijali. Nad pochybností zvítězíme, když se jí nebudeme dlouho zabývat a odmítneme ji tím, že si připomeneme Ježíšův slib. Tímto pevným postojem překonáme překážku pochybností. Jen tímto pevným postojem, pevným pohledem na Ježíše překonáme strach, který požírá naši víru a tím nás okrádá o zázrak.
Něco o nás:
Jsme holandskočeský manželský pár, Sander a Lenka van Lochem-Vondrušková. V Holandsku jsme spolupracovali s evangelistou Janem Zijlstra. Viděli jsme, že jeho slova doprovázely zázraky uzdravení a osvobození. V roce 2015 jsme vyměnili Holandsko za Českou republiku. Tady začínáme pracovat podobným způsobem jako Jan Zijlstra v Nizozemí.
Lenčiným posláním je vyhlašování Boží záchrany, kam vedle odpuštění hříchů patří i uzdravení a osvobození. Sander se zaměřuje na modlitbu za nemocné.
Více informací na https://deborahmission.cz/
